Tajemství se zahrabává pod povrch

4. dubna 2015 v 22:24 |  4. ročník
Dny jsou stále stejně deštivé. Možná bych se šla i někam projít, kdyby ten déšť alespoň tolik nešlehal do obličeje. Ne, že by mi slunce mohlo pomoct z téhle nálady a neustálého zamyšlení.
Musí tu být nějaká trhlina, něco, co jsem přehlédla, něco, co by mi napovědělo, co mamka už několik let dělá. Nedá mi to spát, vrtá mi to v hlavě jako dobře mířený hřebík. Bože!
A tak po nocích místo spánku trénuju kouzla a přemýším. Pořád dokola to samé. Táty odchod. Její náhlá uzavřenost. Cestování. Nikdy nám neřekla, proč jsme tak dlouho cestovaly, možná za tím vážně není nic jiného než záměr dobře strávené dovolené. Ale roční dovolené? Její několikahodinové zavírání se v pracovně. Kolikrát se ani neozývala. Jako by tam nebyla. Dva chlápci u ní v pracovně. Zelené pláště. Havran. Ten havran, kterého jsem viděla na jejím plášti. Nebo to byl krkavec? Panebože, není to jedno? Pořád mi jsou tyhle fakta k ničemu. Vím sice o nějakém spolku, ale to mi je taky k ničemu, když nevím, co je ten spolek zač. Horší je, že nikoho jiného než mamky se na to zeptat nemůžu. A ta mi stejně nic neřekne.

Před pár hodinami mi přišel dopis. Za jiných okolností by mě asi pořádně vyděsil, ale místo toho jsem mi v hlavě proběhla myšlenka ve smyslu, jako by to bylo něco nového.



Nejdřív jsem vůbec nevěděla, co dělat. Pokud bych jela domů, musela bych Vittorii všechno vyklopit. Potom bychom nejspíš šly oznámnit mamky zmizení na Ministerstvo, tedy až potom, co bychom zjistili, že v kanceláři nikdo není.
Jenomže já vím, že se ukáže. Člověk nemusí moc přemýšlet, aby mu došlo, že mamky kancelář je prázdná. Nikdo tam není. Nemůžu vědět, že je v pořádku, ale vím, že uvnitř není. Bylo by to úplně zbytečné. A vím, co jsem si slíbila.
Odepsala jsem Vittorii, že mi mamka říkala, že se chystá na několik dní pryč kvůli nákupu knih do svého obchodu. Že prý rozšiřují sortiment a dá to hodně práce. Napsala jsem také, že jí to mamka asi zapomněla říct, vzhledem k tomu, jak se chová poslední dobou, a že se omlouvám, že jsem to Vitt neřekla, než jsem odjela.
Až když jsem to odeslala, tak mi došlo, že pokud se mamka nechytí a nepochopí otázky ohledně obchodu, až se vrátí, bude to slušně v háji a Vitt už mi nikdy neuvěří ani slovo. Je to těžké, vybírat si mezi členy rodiny. Ale naše mamka ví, co dělá a já to nehodlám pokazit jen proto, že je Vitt věčná moralistka. A ne, nedělá mi radost o ní takhle mluvit.

____________
____________

Čekala jsem sice pár dní, ale konečně jsem se dočkala toho, na co jsem se tolik těšila. Do zvěřince přivezli havrana, kterého jsem si objednala. Popravdě jsem nikdy dřív v havranech zalíbení nenacházela, ale vztah k tomu mému se vytvořil rychlostí blesku. Nikdy se mi takhle nepodařilo oblíbit si mojí sovu nebo kočku. Mám z něj dojem, jako by byl schopný někomu vyklovat oči, kdybych mu to poručila. Samozřejmě by to nejspíš neudělal, to prostě nejde, poroučet takovému zvířeti. Navíc ho mám jen pár dní, takže si myslím, že už to, že mi v klidu sedí na ruce, je docela úspěch. Ale jinak je ještě docela plachý.
Včera jsem s ním seděla v Kotli a četla jsem si knížku. Už se docela připozdívalo, takže jsem nemusela vrhat vražedné pohledy na náhodně procházející lidi. Jen pár lidí sedělo dole a pár nahoře v patře. Dohromady možná tak 7, víc ne. Asi hodinu a půl jsem si nerušeně četla, dokonce se mi potom znova povedlo vzít havrana na ruku. Zrovna když jsem přemýšlela nad tím, že už půjdu, objevil se u stolu Eam. Chvíli předtím jsem ho zahlédla, jak se nad něčím hrozně rozčiloval. Dokonce mi přišlo, že se ho lidi okolo bojí. Ptal se mě opět na nějaké kraviny a potom zavedl řeč na nějaké chlápky, kteří se den předtím objevili v Kotli. Také jsem je tam zahlédla, ale možná tak na pár vteřin. Vím, že se za mnou jeden ohlédl, ale neslyšela jsem nic z toho, o čem mluvili. Eam říkal něco o tom, že tam v klidu seděli a asi dvakrát za nimi přišli nějací studenti - jména si nepamatuju. Zkrátka je jen otravovali a prý si za to vysloužili nějakou kletbu. Moc mi to nešlo do hlavy. Proč by mladí studenti tak riskovali, a vůbec, proč je prostě nenechali na pokoji, když o společnost zjevně nestáli? Prý byli studenti varováni a potom ty chlápci seslali nějakou kletbu. Tak nějak to říkal. Nechápu proč byl potom tak (zřejmě příjemně) překvapený mojí reakcí, když jsem se k tomu téměř identicky vyjádřila. Prý se mu líbí, jak uvažuju. Jak uvažuju? Už dost o tom, nebo mi na seznam přibude další věc, kterou nechápu.
Takže tolik k včerejšku. Mimochodem, byla jsem s Katie v Obrtlé zeptat se, jestli už mi přišla ta objednaná věc. Prý bude až po prázdninách. Moc mě to nepotěšilo. Pak jsme si zašly do mekáče, jo, to, kam mudlové tak rádi chodí. Jídlo mi zaplatila a musím říct, že takhle jsem se dlouho nepřežrala (vážně důležitá informace). Už píšu kraviny, tak toho radši nechám a půjdu se umýt.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama