Renette - 1. část

2. dubna 2015 v 1:49 |  Renette
Zasedání.
Olly sepisuje podrobné informace o všech opatřeních, které bude třeba provést před dalším útokem. Lacey se Zakem se vášnivě hádají o tom, v jaký čas bude nejlepší vkrást se na pozemek. Několik dalších členů jen přihlíží a někteří se v tichosti baví mezi sebou. Sotva jim vidím do tváří, protože celou místnost až na pár svíček zahaluje tma. Najednou se mi zdá, že jsem oslepla. Ale to mi jen Piers posvítil hůlkou do tváře. Ptá se mě na můj názor. Odpovídám mu a uchyluji se zpátky ke svým myšlenkám. Ne zrovna často mám to štěstí zúčastnit se oficiálních porad. Ani nevím, jestli to mohu nazývat štěstím.

"Stačí jim hodit pár výbušnin do domu. To je vyžene ven a nebudou mít kam utéct."
"Ano ale mám pocit, že ti nedochází taková maličkost. V tu dobu není pan Williams doma a vrací se až brzy ráno, vysvětli mi tedy, jaký má význam na ně zaútočit v noci, když tam nebude celá rodina."
"Ty jsi mě ale vůbec neposlouchala, jasně jsem říkal, že..."

Vittorie je doma zase sama a myslí si, že jsem u sebe v pracovně. Hayley už naštěstí odjela. Neměla jsem jí tehdy pouštět ke mně do kanceláře. Vždy byla zvědavá a pochybuji, že se na tom něco změnilo. Moc jsem jí toho ale přece neřekla. Jen naznačila. Ale to jí často úplně stačí. Stydím se. Jsem špatná matka, když se o ně víc nezajímám. Co ale pro své dvery mohu udělat víc, než chránit je, jak nejlépe dovedu? Dělám to všechno kvůli nim. Kdybychom se s Nathanem nerozvedli, dnes bych tu neseděla. Nemohu jim nic prozradit. Dokonce i kdybych chtěla tak nemohu. Zaplatila bych za to tu nejvyšší cenu.

"Na tomto bodě jsme se tedy shodli. Pokud má někdo jakékoliv připomínky, má nyní prostor mluvit. Výborně. Renette, můžeme s tebou počítat?"

Vybrala jsem si to ale sama. Mohla jsem tehdy odmítnout. Neodmítla jsem poprvé a neodmítla jsem ani tehdy před pěti lety. Byla to má volba.

"Renette?"

Zatraceně.

"Ano, samozřejmě, objednávka byla ověřena v úterý a zítra by měla dorazit."
"Zítra tě tedy budeme očekávat."

Jsem tu stejně hlavně kvůli té staré záležitosti. Je stará tolik let a přesto to ve mně vře čím dál víc. Ten parchant Robert. Těžko bych v mých nočních můrách hledala něco odpornějšího než člověka jménem Robert Reynell. Holky se o něm nikdy nedozvěděly a také nikdy nedozví. Tento člověk si nezaslouží, aby se o něm mluvilo. Ostatní na něj už zanevřeli, protože jeho hledání začali po čase považovat za zbytečnou námahu, vzhledem k tomu, že už o něm nikdy ani nezaslechli. Ale já mám odhodlání pořád. Najdu toho zrádce.
A zničím ho.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hayes Hayes | Web | 2. dubna 2015 v 10:14 | Reagovat

Super článek. Je fajn, že se zaměřuješ i na jiné členy rodiny. :)

2 bettencourt bettencourt | 2. dubna 2015 v 11:04 | Reagovat

Jo, říkala jsem si, že už je načase aby ostatní věděli co se vlastně děje s ostatníma, když už to Hay popisuje tak komplikovaně.
Děkujii :)

3 merovol-grosse merovol-grosse | 2. dubna 2015 v 11:31 | Reagovat

Článek na zamyšlení...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama