Půl roku doma, pomoc!

4. ledna 2014 v 16:08 | Hayley |  2. ročník
Tak tady jsi. Hrozně dlouho jsem tě nemohla najít, prohrabala jsem oba kufry, které tu mám, ale ne a ne tě najít. Nakonec jsi vypadl z nohavice legín, když jsem si je chtěla vzít na sebe. Jeden zápis jsem dokonce ze zoufalosti napsala do sešitu přeměn (nebo to byly dějiny?) už nevím, ale hned potom jsem ho vytrhla s tím, že to sem dolepím. Samozřejmě, že jsem to ztratila, určitě se to válí někde po chodbách Bradavic, což mi moc velkou radost nedělá. Už je to taková doba, že si ani pořádně nepamatuju sled událostí a jejich detaily. Podívám se, jaký zápis je tu poslední.. aha, rozmlácený nos a tak podobně. Rvačka s Cari. Den po tomto nehezkém zážitku za mnou přišel Josh na ošetřovnu. Šla jsem, myslím, rovnou s ním. Byla jsem na něj naštvaná, ale potom - už nevím, jestli to bylo tenkrát na chodbě, nebo až večer ve společenské, řekl, že to, co mi řekla Cari, je naprostý nesmysl. Zároveň vypadal, že ho to dost rozhodilo. Jak jsem psala, nepamatuju si detaily. Vím ale, že to dopadlo dobře, alespoň pro mě. Dali jsme se s Joshem dohromady. Ale pro Cari už to tak růžové nebylo. Ten den jsem ji neviděla, ani další den, ani další týden. Bylo to hodně dlouho, ale byla jsem ráda, že ji nepotkávám. Potom jsem jednoho dne našla na posteli dopis... byl od ní. Omlouvala se mi tak dojemně, že mi málem ukápla slza. Ne, vážně. Ale v tom dopise psala ještě jednu věc. Vyhodili ji ze školy. Nevěděla jsem, jak na to reagovat. Potom se najednou objevila u mě v pokoji a já jsem věděla, že už se na ni nemůžu dál zlobit. Je to prostě Cari a já ji mám ráda takovou, jaká je, i když je většinu času na zabití. Nevím, jestli už tenhle rok nastoupí znova do Bradavic, moc jsem nepochopila, jestli je to vyloučení jen na rok a potom může pokračovat. Uvidíme.
Nebyla jsem na zkouškách. Opět. Taťka se naštval a rozhodl, že když nedokážu dostudovat ani jeden ročník v Bradavicích, nebudu tam studovat vůbec. Musela jsem domů, jen na konci roku jsem si přijela pro věci. Doma to není nic moc. S tátou je to vážně k nevydržení, navíc skoro vůbec nebývá doma. Doufám, vážně doufám, že se to zlepší.
Po příjezdu jsem si věci nechala v Kotli, hlavně kvůli mým dvěma zvířátkům, doma by mě asi zabili, kdyby zjistili, že mám dvě. Pořád neví ani o jednom, protože jsem je nikdy nepřitáhla domů.
Necelého půl roku jsem se učila doma spolu s Vittorií, víš, jak má toho soukromého učitele. Nebylo to tak špatné. Vlastně to bylo skvělé. Jmenuje se Stephen Sheaffer a je hrozně legrační. Pořád tak nějak divně artikuluje, kulí oči a vypadá pořád trochu nervózně. S Vitt si z něj děláme srandu, ale přitom ho máme moc rády.
Včera jsem byla v Kotli celý den. Chtěla jsem si tam jen na chvíli sednout, kouknout se, jestli tam potkám někoho známého. Bylo to trošku smutné. Nikdo se netvářil, že by byl nadšený, že mě vidí. Jako by na mě za toho půl roku všichni zapomněli. Jako bych snad ani neexistovala. Bylo mi to docela líto, ale potom si ke mně přisedla nějaká prvačka, která se mi představila jako Miley. Vypadala docela mile narozdíl od několika prváků, tak jsem ji zavedla na pokoj a strčila ji do ruky jedno tričko, které už mi je malé, a jednu hnojůvku. Nepochybuju, že se jí to bude hodit. Potom jsme šly na zmrzlinu a nakonec do Mekáče, kde jsme se totálně nacpaly, když jsem nám oběma objednala happymeal s colou. Myslím, že to budu mít ještě k dnešnímu obědu. Taky mi v tom Mekáči došlo, že jsem celou cestu šla v plášti. A divila jsem se, proč se za mnou mudlové otáčí.


Pořád přemlouvám mamku, aby mě pustila do Bradavic. Že to tentokrát hravě zvládnu. Ona ale říká, že to závisí hlavně na tátovi, to si ale nemyslím. Vypadá to, jako by se bála, že když mi to dovolí, tak se to s tátou ještě zhorší. Asi má pravdu. Ale já to budu zkoušet dál. Musím se vrátit do Bradavic.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama