Nuda? Ani ne.

15. října 2013 v 1:41 | Hayley |  2. ročník
Asi nejsem moc normální, když v jednu hodinu v noci píšu zápis do deníku. Ale mám na to zrovna docela náladu a nějak se mi ještě nechce moc spát. A co tady dělat takhle pozdě, když už všichni spí.
Jak bych shrnula posledních pár dní?
Asi bych začala tím, že Cari dostala huláka. Prý jí Gordon udělal nějaký průser a lhal o tom, co dělá. Něco jako, že mu posílá zamilované dopisy. Sice ho Cari tajně (vlastně to ani tak tajné není) miluje, ale dopisy mu neposílá. Každopádně to byl zatím druhý hulák, co jsem viděla, a hlavně slyšela. Minulý rok ho dostala Mike, také za podmínečné vyloučení, které má teď Cari.



Začíná mě svým nerozvážným a nedomyšleným chováním štvát. Ještě ten den, co huláka dostala, jsem jí viděla, jak jde zase ven, přišla až po večerce. Další den pořád nosila černou kapuci a když za ní přišla jedna ta nová profesorka, odmítla si jí sundat a byla na ní drzá, jako by to byla její bývalá kamarádka. Řekla jsem jí, že už mě štve, že kvůli ní neustále přicházíme o body (na což mi odpověděla, že za tenhle rok nám jich vzala JENOM 8). Slíbila mi, že už to neudělá a bude se snažit. Hned ten večer šla hledat po večerce Trixie, kterou sice nenašla, zato ale potkala tutéž učitelku, co předtím. Dneska zase šla ven s tím, že udělá Gordonovi před kabinetem bordel. Chytil jí Ash (nevím, jak přesně to bylo). Nejde mi o to, že chodí ven po večerce a že dělá průsery, ale o to, že jí vůbec netrápí, že se pokaždé nechá chytit, nebo to udělá úmyslně, a máme dole další body. Nebo mě snad netrápí ty body, ale její chování? Zkrátka strhnout na sebe pozornost za každou cenu. Jestli tohle bude dělat dál, tak může počítat s tím, že na ní budu pořád jen hnusná. Je mi to jedno.

Předevčírem jsem šla do lektvarového klubu, chtěla jsem se podívat, jak to tam funguje, nikdy předtím jsem tam nebyla. Ale když jsem viděla, jak hnusně Alert okřikl Jane proto, že ho poprosila o přísady na nějaký lehčí lektvar, rychle jsem odešla. Má to být přece zábava, a ne povinnost sledovat něčí nálady.
Hned potom bylo něco jako "crafting" - přišel pro nás takový hrozně legrační chlap, mluvil trochu, jak kdyby dostal vosí žihadlo do zadku. Učil nás, jak vyrobit lepidlo. Byl tam takový zmatek, že jsem si na konci akorát odlila trochu do zkumavky a utekla jsem pryč. Mám takový nepříjemný pocit, že nebylo dobré dávat to lepidlo do zkumavky.

Včera jsme udělali Trixie narozeninové překvápko. Nanosili jsme co nejvíc jídla a pití do takové té místnosti s barem (v přízemí), sehnali pár lidí a v půl 9 jsem přivedla Trix. Všichni se na ní hned vrhli a začali jí předávat dárky. Jo! Taky jsem jí sehnala dort a díky profesorce Senter na sobě měl vykouzlený krásný nápis Trixie - 12 let.


Uteklo to hrozně rychle, najednou někdo řekl, že je pět minut do večerky a půlka lidí zdrhla. Já nejdřív chtěla taky, pak jsme tam ale byli asi ještě pět minut. Neštěstí bylo, že všichni z Nebelvíru. Pět minut po večerce jsme odcházeli. Přemýšleli jsme, kudy jít, aby nás nikdo nechytl. Josh navrhl, že se podívá, jestli je někdo ve Vstupní síni, a přijde nám říct. No... přišel nám říct i s prefektem a pak i se dvěma učiteli - Alertem a tou novou učitelkou. Utéct nepřipadalo v úvahu, byli jsme zablokovaní z obou stran, k tomu Trix nesla krabice a někdo dort. Vyslýchali nás tam asi dvacet minut, nevěřili nám, že jsme tam zůstali déle, protože jsme uklízeli (ne, neuklízeli, jen jsme spoléhali na to, že nás nikdo nechytí). Mohli jsme si vybrat, jestli sebrat body, nebo nějaký školní trest. Vybrali jsme si trest. Doufám, že nebyl dneska, protože jsem celý den prospala.

Co je ještě nového? Rozhodla jsem se, že se opravdu hodně přemůžu a budu milá na Spencer a Matta. Ani nevím, jestli to je upřímné, ale jsem unavená z toho být na někoho pořád naštvaná. Takže jsem si se Spencer chvíli večer povídala, a není tak hrozná, jak jsem si myslela. I když, nevím, jestli teď není naštvaná na mě, protože jsem jí na oslavě při jedné hře, kde šlo o to předvést člověka, kterého vám pošeptá osoba vedle vás, řekla Matta, protože jsem nevěděla, koho jiného lépe zná. A nevím proč jsem se cítila v jednom momentě dobře, když nevěděla, jak ho předvést a chvilku tam jen stála. Měla bych přestat být tak hnusná.
Mattovi jsem řekla, že mě prostě unavuje mít někoho pořád za zadkem, vypadal, že to pochopil a jakž takž se s tím smířil. Stejně mě ale pořád štve.
A potom jsem se seznámila se dvěma kluky od nás. Je s nimi fakt sranda a myslím, že zažijeme ještě pár podobně šílených večerů. Jmenují se Mort.. jak to bylo? Má takové těžké jméno. Myslím, že Mortred. A ten druhý je Josh. Před pár dny jsme ve spolce udělali super koncert s tamburínou, loutnou a bubny. Dobře, nebyl to super koncert, bylo to falešné jak zuby mé babičky Esme. Potom jsem se Joshe snažila naučit nějaká lehčí kouzla.
Dneska jsme se zase zabavili hrou na nástroje a tím, že si J. s M. hráli na mozkomora (který z nějakého záhadného důvodu mohl zřetelně mluvit) a na ubohou oběť. Ale ne, zase tak ubohá asi nebyla, když jsem se u toho mohla potrhat smíchy. Hlavní náplň večera ale byla tak nesmyslná, že nechápu, jak nám to mohlo vydržet tak dlouho. Mort tam totiž pořád usínal, tak mu Josh za krk vylil džbán vody. Mort pár minut jenom zmateně pobíhal po společence a asi ani nevěděl, čí je. Začali jsme si z něj dělat srandu, že se počůral a od té chvíle všechno, čeho se Mort dotkl, bylo zkrátka počůrané. *rozklepané písmo* Já nemůžu, pořád se tomu směju, když si na to znova vzpomenu. Když na mě chtěli hodit "počůraný" hadr, tak jsem utekla k pokoji, kam ani jeden nemohl (naštěstí). Dost dlouho jsme se tam jen dohadovali o tom, že mám jít blíž, aby mi aspoň dali ty nástroje, ale já se bála, že na mě hodí ten hadr. Mort se mezitím urazil, protože ho Josh nazval počůránkem. A.. už jsem sem psala, že je ten Josh vážně hezký? Když jsme se loučili, tak se na mě díval déle než normálně, a v tu chvíli mi tak nějak došlo, že vypadá fakt dobře. Bože, co to píšu, už je asi moc pozdě. Ale znáš to, takové to, jak musíš na něco pořád myslet a nemůžeš usnout, protože nad tím poř--- *místo zbytku slova čára dosvědčující upadnutí v hluboký spánek*
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Cari Cari | 15. října 2013 v 8:20 | Reagovat

No prosím? Takové lži na nebohou Carinku :D

2 Hayley Hayley | 15. října 2013 v 12:13 | Reagovat

pche, prej lži!

3 Blair Blair | Web | 15. října 2013 v 16:28 | Reagovat

Ještě, že jsem odešla dřív... já to cítila už v kostech :D

4 Hayley Hayley | 15. října 2013 v 17:25 | Reagovat

Myslim, že kdybysme tam zůstali třeba o půl hodiny dýl, už by nás nikdo nechytil, jenomže většinou tu půl hodinu po večerce jsou venku všichni učitelé a prefekti :D

5 spencer-in-gryffindor spencer-in-gryffindor | Web | 16. října 2013 v 1:19 | Reagovat

Tak to jsem ráda, že nejsem zas tak hrozná :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama