Prázdniny končí

26. září 2013 v 17:06 | Hayley |  Prázdniny 1993
Prázdniny zanedlouho skončí.
Co ti mám povídat. Konec prázdnin nic moc, jsem většinou zavřená doma, nebo někde v parku, když zrovna neprší. Přečetla jsem několik knížek z knihovny a mám pocit, že už ani nemám co číst. Matta jsem už několik dní neviděla, poslal mi už dvakrát sovu, ale nějak nemám náladu mu odpovídat. Všechno je šedé, snad až na večer. Občas, když zůstanu venku déle, než smím (a mamka si toho nevšimne), zašiju se v lese kousek od domova. Trochu se bez hůlky bojím, ale je to zajímavé. Takové děsivé a zároveň krásné. Chvíli slyšíte praskání větviček a listí, ale pak zjistíte, že to byl jen ptáček, který vás ani nemá čím vyděsit (leda, že by se vám chystal vyklovat oči). Našla jsem jedno takové místo, kde je vždycky hrozně moc světlušek. Když jsem tam šla poprvé, skoro to vypadalo, jako kdyby tam létaly jiskry z ohně. Když jsem přišla blíž, byl to krásný pohled. Nejdřív se rozlétly, ale když jsem se vyšplhala na jednu z nižích větví stromu, začaly se zase slétat. Vážně bych je nespočítala, mám dokonce pocit, že každým dnem je jich víc a víc. Ráda se na tohle místo vracím, vždycky mi zlepší náladu. Jako by to světlo bylo nejen venku, ale i uvnitř mě. Jednou jsem se je pokoušela chytit, ty světlušky. Normálně po chvilce zhasly. Chudáci se asi bojí, no moc se nedivím, kdyby mě nějaký obr chytil do dlaně a prohlížel si mě, jako kdyby mě chtěl sníst, asi bych také moc nadšená nebyla. Úplně mi to připomíná básničku, kterou jsem napsala o svatojánské noci.

Včera si ale mamka všimla, že v 11 hodin nejsem v posteli, a když mě našla, hrozně mi vynadala. Ale já tak nějak ztrácím pojem o čase. Ani nevím, jestli se mi chce na hrad, ale asi mi nezbyde nic jiného, než tam ject. Vím ale, že kdybych řekla, že se tam netěším, tak bych lhala. Těším se na učení, vůbec nezávidím mudlům, kdybych se měla učit to, co se učí oni, asi bych umřela nudou. V Bradavicích to nudné rozhodně není. Jen nevím, co budu dělat potom.
Ještě celkem nedávno jsme si s Mattem plánovali budoucnost. Teď mám pocit, jako by v mé představě o budoucnosti on nebyl. Nevím, co se stalo. Nemám potřebu s ním trávit čas, ani se mi nijak nestýská.
Stýská se mi po Bradavicích.
Je docela zajímavé, že všichni tak rychle zapomněli na to, co se stalo na hradě minulý rok. Akorát Nesstor se mě na dost věcí vyptával, ale jinak jsem nikoho neslyšela mluvit o tom, co bylo. O všech těch inspektorech. O tom, jak se na hradě bojovalo a jak potom všichni dělali, že o ničem neví a nikdo se neodvážil nic říct. Moc dobře si vzpomínám na to všechno. Na Claphama, kterého jsme polovinu roku pronásledovali, a který potom tak záhadně zmizel.
Na hrad se sice těším, ale mám strach. Strach, že to nebyl konec. Bylo to takové otevřené, když skončil rok. Bojím se, že se to všechno vrátí a bude to mnohem horší, než to bylo minulý rok. Rudí. Obávám se, že se jen tak nevzdají.
Ale my také ne.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KatherineStar KatherineStar | 26. září 2013 v 21:54 | Reagovat

Tak to z toho návratu na hrad má Kath a Hay asi stejný názor :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama