Jak měla Vittorie štěstí

17. září 2013 v 14:52 | Hayley |  Prázdniny 1993
To je tak nespravedlivé. Tak strašně moc nespravedlivé.
Říkala jsem ti, deníčku, že 13. prosince bude hrát skupina Nirvana v Seattlu na MTV awards? Má to být velká událost, myslím, že je jednou do roka, ale tenhle rok tam bude jedna z mých nejoblíbenějších kapel vůbec! Samozřejmě, že když jsem o tom asi před dvěma měsíci říkala mamce, řekla, že v žádném případě mi lístek nekoupí, leda, že by mi ho někdo hodil na hlavu. Tak jsem to vzala doslova a přihlásila se do soutěže o lístky. Soutěž spočívala v tom, že jsem měla napsat, s jakou skupinou bych se chtěla setkat, a proč. To si neumíš představit, co jsem si s tím dala práce. Několik dní jsem to sepisovala a upravovala, a potom to poslala mudlovskou poštou. Když jsem to tak psala, viděla mě u toho Vittorie a chtěla vědět, o co jde. Sice má také ráda podobnou hudbu, jako já, ale nikdy pro mé nadšení neměla moc pochopení. Ale řekla, že to ze srandy také jen tak zkusí, že se stejně nudí. Večer jsem jí pak viděla s mamkou, jak o něčem diskutují. Asi už vím, o čem to tenkrát mluvily. Byla jsem s tím, co jsem napsala, vážně spokojená. Přiznám se ti, myslela jsem na to každý den a někde v koutku duše doufala, že budu mít takové štěstí, že mě třeba vyberou. Až do včerejšího večera. Venku bylo fakt hnusně, přišla jsem z Kotle kolem půl sedmé. Četla jsem si knížku půjčenou od Blackových, o které možná ani neví, že ji mám. Někdy v 8 ke mně do pokoje přišla Vittorie a to bylo asi to nejhorší, co mohla udělat. Vypadala trochu naštvaně. Ptala se mě, kdy s ní hodlám také někam jít, že jsem pořád v Kotli nebo u Matta a že už ji to nebaví. Docela chápu, že se cítí dotčeně, je pravda, že jsme spolu o prázdninách moc času nestrávily. Skončilo to tak, že jsme se pohádaly. To by nebylo tak hrozné. Když uraženě odcházela z pokoje, řekla mi:
"Tak si v tom Kotli třeba shnij, mně dneska přišly výherní lístky na Nirvanu v Seattlu."
Nevěřila jsem tomu. Vážně ne. Myslela jsem, že to řekla, aby mě nějak naštvala. Jenomže když jsme večeřeli, zeptala se jí mamka, kdy že přesně ten koncert je, a jestli si uvědomuje, že ji tam samotnou nepustí. V tu chvíli jsem ztuhla. Chvilku jsem němě otevírala a zavírala pusu, a až potom jsem se dokázala zeptat, co tím myslí. Na to mi mamka řekla:
"No, víš, jak jsem tehdy Vittorii pomáhala napsat to do té soutěže o lístky na tu její oblíbenou kapelu? Dnes ráno jsme ty lístky měly ve schránce."
Nevěděla jsem, co říct. Nějak jsem nemohla mluvit. A mamka pokračovala.
"Půjdu s ní já, abychom měli jistotu, že se jí nic nestane. Sama tam jít nemůže."
Po pár neskutečně dlouhých sekundách jsem se částečně vzpamatovala a vzmohla se na pár slov.
"Ale.. mami, já se do té soutěže zapojila první, psala jsem to sama, nikdo mi nepomáhal, byl to můj sen tam jít!"
Na to mi řekla jen:
"Nedá se nic dělat, Vitty se to asi povedlo napsat líp." a usmála se na mě, jako by se vůbec nic nestalo.
"To byl ale můj nápad, přemýšlela jsem nad tím několik dní! Dala jsem si s tím práci! Ty lístky měly být moje!"
začínala jsem závistivě natahovat.
"Ty lístky," zvedla mamka hlas, "přišly na jméno Vittorie, vyhrála je a půjde na ten koncert, a žádné dohadování!"
Nekontrolovatelně jsem se rozbrečela, třískla s příborem a běžela nahoru do pokoje. Za sebou jsem slyšela mamky naštvané zavolání.
Celý večer jsem bulela v pokoji jako malé dítě, kterému vezmou hračku.
Něco tak velkého, něco, o čem jsem snila několik měsíců, a když se objevila příležitost si ten sen splnit, vyfoukla mi to Vittorie, která to jen zkusila! To prostě není fér! A já budu v Bradavicích, 13. prosince dřepět na zadku a myslet na to, jak Vittorie sleduje něco, pro co nemá ani z části takový zápal, jako já.
Je to ode mě hnusné, ale já jí to tak nepřeju! Měla jen štěstí, kterého jsem já nikdy moc neměla. Už s ní nepromluvím. Ty lístky by mi mohla dát, ale nedá, i když ví, že po nich tak toužím! Radši si tam půjde sama, jen s mamkou.
Všechno se kazí, úplně všechno.
Mamka mě volá na snídani. Ne, nikam nepůjdu. Nemám hlad. Je mi z toho špatně. Prostě si budu jen celý den číst a nic nedělat. Ani do Kotle se mi nechce.

Tak ne, ani ta knížka mě nebaví.
Právě na mě kápla voda.. no paráda, ten několika denní déšť způsobil, že se ani v tomhle pokoji nedá být. Kdybych aspoň mohla kouzlit.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama