Zlatý Londýn

26. června 2013 v 13:43 | Hayley |  Prázdniny 1993
Jsme tady.
Jsme ubytovaní v Kotli, rodiče o tom ještě neví. Dnes hned ráno musím jít domů a pokusit se je nějak ukecat, abych mohla být přes prázdniny v Kotli. Mám trochu obavy, že mi to nedovolí, ale zkusím to. Mamka se určitě přemluvit nechá.
Ráno jsme se probudili venku u našich písmen ze sněhu, který nějakou velkou a nevysvětlitelnou záhadnou ještě pořád nezmizel. Ani nevím, jak a kdy jsme usnuli, vůbec si to nepamatuju. Každopádně hned jak jsem vstala mi bylo jasné, že se komáři přes noc činili. Byla jsem úplně sežraná, ty štípance jsem radši ani nepočítala. Ale asi to muselo být hodně špatné, protože se Matt při pohledu na mě trochu zarazil. Takže jsem si v pokoji na hlavu narazila velký červený klobouk, který až moc nápadně ladil s barvou mého obličeje a když byl čas odjezdu, sešli jsme i s těžkými kufry dolů. Chudák Matt, většinu času, kdy táhl ty svoje, se mi zdálo, že vidím kufry s nožičkami nebo s černou hlavou.
Ve Vstupní sini bylo rušno, všude samé kufry, vyděšená zvířata a všichni mluvili jeden přes druhého. O chvíli později jsme se přesunuli před hrad, kde stál nějaký pán a před ním byl velký kotlík, přenášedlo, jak nám záhy sdělil. Nikdy předtím jsem přenášedlem necestovala, docela jsem se bála. Když napočítal do tří, chytila se naše skupinka kotlíku a já jsem měla pocit, jako by mě něco zatáhlo za břicho a.. najednou jsme stáli před vlakem.


Postupně se tam začali přemisťovat i ostatní. Zalezli jsme do vlaku a hned v prvním kupé seděl Darius s Emily ze Zmijozelu. Přisedli jsme si k nim a chvilku po nás přišla Lin s Jane. Popravdě už si nepamatuju, kdo přišel dřív, vím jen, že když jsme vyjížděli, kupé bylo plné. Cesta byla mnohem zábavnější, než do Bradavic. Asi proto, že nás tam bylo hodně a že jsem neměla starosti o Vitt. Nejdřív jsme se tam několik minut přesouvali z místa na místo a dohadovali se, kdo si kam sedne a vedle koho, potom Darius usnul a Peter se dlouho rozhodoval, jestli ho má budit, protože mu chtěl vrátit kalhoty, nebo co to bylo, pak jsem si vzpomněla na Tulíka, naštěstí ho Matt nezapomněl vzít, tak jsem tam na něj chvíli šišlala a když jsem došišlala a vrátila mu ho, Darius začal kolem sebe máchat rukama, jako by nás chtěl všechny najednou pozabíjet. Následoval tunel a chvilka ticha. Když vlak vyjel z tunelu, ostatní se mezi sebou začali živě bavit o tom, po kolika půjdou na pokoj a jak budou ty pokoje velké.



Už jsme byli skoro na místě, když k nám přijela mile tvářící se paní s vožíčkem, na kterém bylo tolik sladkostí, že by nám to všem vystačilo na celý rok. Vlak začal zpomalovat a já uviděla dobře známé vlakové nádraží. Všichni se hned hrnuli ven mačkali se na sebe, jako by ve vlaku byla bomba. Když jsme se konečně dostali na vzduch, rychle jsme proběhli přepážkou a spěchali do Kotle, kde se měli rozdávat kufry.


Čekala jsem na něj asi dvacet minut, hned jak jsem ho dostala jsem potkala chlapa, který tam přiděloval pokoje. Zavedl nás s Mattem do horního patra. Ten pokoj moc velký není, ale myslím, že na přespávání a skladování věcí to bude stačit, i když tím druhým si nejsem úplně jistá. Přinejhorším si to odnesu domů. S Mattem jsme si dole koupili nějaké jídlo a šli s ním sednout do parku. Když jsme se vrátili, u pokojů pobíhal ten vlk, který prý patří profesorce na létání. Matt si ho chtěl pohladit, ale vrčel na něj. Zkoušela jsem to trochu jinak a chvilku vlka jen tak pozorovala a pak k němu pomalu natáhla ruku. Kupodivu se ke mně po chvilce přitulil a nechal se hladit. Připadala jsem si vážně hustě, jako že ke mně přišel, a na Matta jen vrčel, haha.


Potom mě Matt vzal do nějakého města, nevím už, jak se to tam jmenuje, vím jen to, že jsem tam byla poprvé - předtím jsem o něm vůbec nevěděla. Šli jsme prodat ryby, které jsme nachytali před odjezdem, dostali jsme okolo 5ti srpců. Pořád jsem otravovala s tím, jestli mi Matt ukáže, kde se dají sbírat listy, které se potom prodávají, tak mě tam vzal a rvali jsme stromy asi hodinu. Měli jsme z toho docela dost srpců, už se těším, až na ně pujdeme znova.


Už jsem dost unavená, natahovat se přes hodinu pro listí je docela namáhavé. Zítra se zase půjdeme někam podívat. Doufám, že mě rodiče pustí. Jestli ano, budou to ty nejlepší prázdniny. Možná bychom mohli vzít Vittorii s sebou, to by bylo super. Už se na ní hrozně moc těším.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama