Prozrazeni

7. června 2013 v 17:31 | Hayley |  1.ročník
Bojím se dnes vstát z postele. Nevím, co se bude dít, až potkáme Claphama, ale myslím, že nic dobrého to nebude. Ale všechno popořadě.
Den po posledním zápisu jsme s profesorkou Mang chtěli dořešit ten předchozí den. Jestli je možné ještě něco dělat. Čekali jsme na ní ve Vstupní síni, kam si pro nás měla přijít.


Když konečně sešla dolů z prvního patra, jen se na nás podívala a Matt přikývl na něco, co jsem neslyšela, ale podle toho, kam jsme potom šli, to bylo asi něco ošetřovně. Dovedla nás tam a my to měli znova povědět Sayace a panu Careymu. Pan Carey většinu času jen přikyvoval a mračil se, ale nic moc neříkal. Po pár minutách, kdy Matt zopakoval všechno, co jsme řekli zatím jen pár osobám, začala debata o tom, co podniknout. Napadlo nás, že by se měla prohledat ta jeho podezřelá pracovna, kterou má na střeše. Šli jsme si tam tedy s Mattem sednout na lavičku, a když se objevila Sayaka s Alashamou, radši jsme odešli, abychom nepůsobili moc nápadně, kdyby se tam najednou objevil Clapham.


Vrátili jsme se zpátky na ošetřovnu a čekali, až se výprava vrátí zpátky. Když se otevřeli dveře, vystřelili jsme k nim, protože jsme se celou dobu nedočkavě třásli na to, co tam najdou. Jenomže tam nic nenašly. Prý jen nějaké obyčejné kolejní věci ze Zmijozelu. Nedávalo to vůbec žádný smysl. Takže zase jsme se nikam neposunuli.
Když jsme přišli do společenské, bylo tam živo. Až to bylo divné. Hned jsme si všimli, co tak upoutalo pozornost ostatních. Vzadu stál nějaký kluk v červeném plášti s bílými vlasy. Očividně to ale nebyl nikdo z Nebelvíru, protože na něj všichni pokřikovali a tvářili se naštvaně. Taky jsem ho nepoznávala. Když jsem přišla blíž, došlo mi to. Byl to Lucas Colin a ten jeho hnusný uhihňaný obličej.


Vypadalo to, že když mu Jordy začal mířit do obličeje a nasadil výraz, kterého bych se tedy bála taky, tak se Lucas zalekl a začal utíkat. Moc daleko ale nedoběhl, protože ho někdo zazdil. Drželi jsme ho ve zdi, dokud Mike nedoběhla pro Claphama. Ten ho odvedl pryč. Colin odcházel, jak jinak, než hihňajíc se.


Včera jsme se s Mattem rozhodli, že napíšeme na Ministerstvo. Všechno o Claphamovi. Bohužel to bylo asi to nejhorší, co nás mohlo napadnout. Když jsme se na tom ve Vstupní síni domluvili, Clapham stál na schodech. Sice hodně daleko, ale asi ho napadlo, že to, co si šeptáme, není nic s čistými úmysly. Tedy, spíš naopak, pro někoho, kdo čisté úmysly nezná, to muselo být něco nového. No, zkrátka jsme se sešli v sovinci, kde jsme chtěli napsat dopis a pak ho poslat.



Když měl Matt skoro dopsáno, chtěla jsem si to přečíst, ale najednou.. byl sešit pryč. Zmizel někde ve vzduchu směrem k východu. Nechtěla jsem věřit tomu, co se mi vkrádalo do hlavy, a sice to, že to byl Clapham pod zastírákem. To prostě nemohl být. Jestli ano, jsme v háji. Nevím, co bude dál.
Vystřelili jsme ze sovince a doslova doletěli do ložnice. Chvíli jsme jen panikařili, ale pak se uklidnili a zamysleli se, co můžeme dělat. Nejdřív jsme běželi na ošetřovnu. Nikdo. Potom za Coldwellem. Taky tam nebyl. Nakonec jsme na chodbě potkali Alashamu. Bylo to pro nás jako spása. Odvedla nás do kabinetu, kde jsme jí řekli, co se stalo.


Řekla nám důvod, proč před pěti lety vnikli Rudí do hradu, a co tady vlastně hledali. Mluvila o vejci nějakého tvora. Mezitím přišla i Lin. Myslím, že teprve v tu chvíli nám došlo, jak moc je situace vážná. Ostatní si jen myslí, že je všechno v pořádku a že každá věc, co se tu děje, je pro naše dobro. Ale ono je to pro dobro někoho úplně jiného.

K večeru se ozvalo další hlášení.


Bylo to jasné. Zítra už zřejmě neuvidíme ani jednoho z nich. Seděli jsme ve společenské na koleji a bavili se o tom, co se děje. Všichni byli docela zamlklí. Vůbec jsem se tomu nedivila. Nejradši bych se tam rozpovídala o všem, co vím, ale to by rozhodně nedopadlo dobře. Tak jsem jen tak seděla a koukala na to, jak jsou všichni pořád více vyděšení.


Potom přišel profesor Coldwell. Jeho zachmuřený výraz všem napovídal, že nám rozhodně nepřišel rozdat čokoládu. Prý se to oficiálně dozvíme až zítra, ale chtěl se s námi alespoň rozloučit. Je to tady. Jeden z lidí, kteří by mohli něco udělat. Asi právě proto se ho radši zbavili. Chtělo se mi z toho brečet, co budeme dělat teď, když všichni odejdou a zůstane tady jen inspekce? Ještě ke všemu Clapham pravděpodobně ví, že my víme. Teď už mu nic nebrání rozjet jeho plán.
Nevím, co bude dál.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zloun Clapham Zloun Clapham | 7. června 2013 v 18:15 | Reagovat

hůůstýýý :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama