Vánoce

18. května 2013 v 17:26 | Hayley |  1.ročník
Dnešek bych zhodnotila tak, že první půlka stála za nic a ta druhá.. už byla o poznání lepší.
Ráno jsem vůbec nemohla vstát, byla jsem hrozně unavená, nakonec mě Matt ale vytáhl z postele.
Hned na snídani to začalo. Přišla Bell, sedla si k Mattovi a najednou na něj byla hrozně hodná a milá. Čím déle jsem je poslouchala, tím víc mi klesala nálada. O okamžik později se přihrnuli ostatní se skvělou náladou.
Nechtěla jsem jim jí kazit mým zachmuřeným obličejem, tak jsem šla nahoru. Dobalila jsem nějaké dárky, a šla zase otravovat Matta. Byli tam Jordy s Dannym, jen jak mě viděli, nasadili výraz "neuhodneš, co pro tebe mám" a hned nato mi každý předal dárek. Zvedlo mi to náladu, bylo to milé. Zastyděla jsem se, že já pro ně nic nemám, protože jsem vážně nepočítala s tím, že mi budou něco dávat. Proto jsem si dárky odnesla na pokoj a běžela na trhy, které ještě pořád probíhaly.
Jordymu jsem koupila vážně vtipnou medvědí masku a Dannymu plakát famfrpálového týmu. Sice to asi není to nejlepší, co jsem mohla koupit, ale nic jiného mě nenapadlo.
Hledání všech, pro které jsem měla dárek, bylo vážně vyčerpávající. Rozdala jsem tedy všechny kromě toho, co jsem měla pro Matta, to jsem chtěla nechat až na večer.
Z oběda jsme z Mattem zase dotáhli nějaké jídlo. Potom jsme se šli jen tak projít, skončili jsme v nějaké staré učebně, kde jsem Mattovi povídala něco o mudlovské hudbě.
Pomalu se blížil čas večeře.. začínala jsem být trochu nervózní. Převlečená do černých šatů jsem sešla do Vstupní síně, kde už všichni stáli a vypadali stejně nervózně, jako jsem se cítila já. Dole u schodů jsem uviděla Bell a asi dva metry před ní Matta. Ani se spolu nebavili. Tak nějak jsem nevěděla, co si tedy vlastně myslet.
Když se otevřela Velká síň, linula se z ní vůně jídla.
Nejdřív jsem si sedla doprostřed stolu, ale potom mi došlo, že všichni sedí vepředu, tak jsem se přesunula, což jsem asi neměla, protože jsem měla skvělý na Matta a Bell, která ho držela za ruku. Když začala hostina, ani jsem neměla chuť cokoliv jíst. Jen jsem koukala na jídlo a snažila se myslet na něco jiného. Jordy se se mnou pokoušel mluvit, moc mi ale do řeči nebylo. Nejlepší část dne a já jí proseděla s těmi nejhoršími myšlenkami.
Automaticky jsem s ostatními po hostině došla nahoru, kde už bylo připravené všechno jídlo a pití. Vypadalo to moc hezky, ale v tu chvíli to bylo to poslední, co mě zajímalo. Sedla jsem si k jednomu ze dvou stolů a vzala si sušenku.
Že jí okusuju už asi pět minut mi došlo až ve chvíli, kdy se za mnou ozval hlas Matta, jestli můžu jít s ním. Následovala jsem ho do jeho pokoje. Ptal se, jestli jsem v pořádku, a bylo mu zřejmě úplně jasné, proč nejsem. Slíbil mi, že to vyřeší v neděli a omlouval se. Ulevilo se mi, protože jsem si myslela, že třeba změnil názor a že to včera nebylo nic. Pevně jsem ho objala, sundala batoh a dala mu svůj dárek pro něj. Když ho otevřel, oči mu zasvítily tak, že jsem to ještě neviděla. Měl hroznou radost. Hned potom mi dal dárek on.. další dárky, další. Vážně nedokážu spočítat, co všechno už jsem od něj dostala. Nasadil mi červený klobouk a podal krásné zdobené šaty.. na závěr mách hůlkou a přede mnou se objevila kytka. Už jsem nebyla ani trochu smutná, s neskutečnou radostí jsem koukala na ty nádherné věci. Když jsem sešla dolů, bylo tam už jen pár lidí a o několik minut později se to vylidnilo úplně. S Mattem jsme si chvíli povídali a potom šli nahoru. Pobaveně jsem Matta asi půl hodiny pozorovala, jak se přehrabuje v truhle a rovná všechny své věcil. Chtělo se mi hrozně smát, nakonec jsem se ale udržela, protože jsem nechtěla, aby to uklízel dvakrát déle. Ale vážně.. Jak tam tak potichu nadával a cpal věci do truhly, která se zdála dvakrát menší než věci, co byly na posteli.. No, dobře, nechám toho. Už zase bylo hrozně pozdě. Chtělo se mi spát, ale jemu ještě ne, tak se šel projít. Zkoušela jsem usnout, ale měla jsem v hlavě tolik myšlenek, že se mi to nepodařilo. Vrátil se asi za dvacet minut... A bylo to.. hrozné.
Sedl si ke stolu a vůbec nereagoval na mé volání. Došla jsem k němu, strhla mu kapucu a.. no, vypadal vážně bídně. Tváře měl úplně červené, vlasy rozcuchané a v očích prázdný výraz. Vyděsila jsem se a ptala se, co se mu stalo. Řekl jen, že nemá na to říkat mi to teď, že prý až ráno. Co jsem měla dělat. Vůbec se mnou nemluvil a vypadalo to, jako bych tam byla na obtíž. Zeptala jsem se tedy, jestli mám spát jinde, a v tu chvíli bylo vidět, že si uvědomil, že to asi trošku přehnal a řekl že v žádném případě.
A teď... teď tady ležím, vedle něj, a píšu do tebe. Zkrátka je těch myšlenek ještě mnohem víc a nedá mi to spát. Co se mu mohlo tak hrozného přihodit, že se najednou chová takhle? Napadají mě různé věci.. například, že ho chytil nějaký učitel a má velký problém, nebo.. proboha, co když ho vyhodí ze školy? To by jeho chování odpovídalo. Ne, prosím, všechno, jenom tohle ne. Nebo.. se třeba s někým popral a..
Já vážně nevím. Nevím. A nejspíš se to nedozvím, ani kdybych úvahami popsala ještě deset stránek. Takže se jdu pokusit usnout, drž mi palce, ať se mi to povede.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama