Valentýn a den po něm

27. května 2013 v 16:42 | Hayley |  1.ročník
V pátek jsem se probudila v koupelně, která už byla konečně otevřená. Jenomže jen co jsem se podívala na hodinky, došlo mi, že jsem zřejmě zameškala celou první hodinu formulí, takže jsem na ní běžela, ale podle všeho se toho moc nedělo, jen se cvičilo jedno nové kouzlo a potom učitel odešel, že prý mu není dobře.
Když jsem došla do Vstupní síne, praštila mě do očí taková růžová věc. Vlastně dvě věci - truhlička a sáček. Okolo toho poletoval růžový ptáček a řval jak o život. Tedy, myslela jsem tím, že pěkně zpíval.


Vůbec mi to nedocházelo, až potom mi docvaklo - nemá být teď někdy Valentýn? Ne, teď někdy ne, ale zrovna ten den. Nějak mě to zaskočilo, protože tam leželo spoustu prázdných Valentýnek, a já nevěděla, co přesně bych tam měla psát, nikdy jsem žádnou Valentýnku neviděla. Ale stejně jsem si jí vzala odebrala se do pokoje, kde jsem po dlouhém přemýšlení nakonec napsala kolem patnácti stránek, ani nevím jak.
Potom nás čekala už jen astronomie, která mě ani moc nenudila. Rozebírali jsme Merkur. Myslím planetu, ne tu stavebnici.
Matt měl hodinu hned po mně, tak jsem si šla sednout do společenské. Jak jsem tam tak seděla a trošku se učila, uslyšela jsem známý hlas - byla to slečna profesorka Mang, a vedla.. Jeffa. Ten se tvářil jako by právě zjistil, že vyhrál milion galeonů. Když si k nám přisedli, jeho výraz nemizel. Dozvěděla jsem si, že prý ztratil pamět. Doufám, že to není dlouhodobé, nebo trvalé, to by bylo hrozné. Na víc jsem se už radši neptala, stačilo mi, co jsem viděla.
V tu chvíli přiletěl ten otravný ptáček cvrlikáček a tak roztomile na mě koukal, že jsem na chvíli musela uznat, že kdyby tak nevřeštěl (a nebyl tak děsně růžový), měla bych ho i ráda. Položil přede mě 3 valentýnky. Tři? Nespletl se? Postupně jsem všechny otevřela. Nejdřív dvě anonymní, které byly od stejného člověka (měly totiž stejný podpis). Psal něco ve smyslu, že je škoda, že jsem zadaná, a tak dále.. nevím, už to nemůžu přesně říct, protože jsem je vyhodila do kanálu.
A poslední byla od Matta. Myslím, že jsem se při jejím čtení musela usmívat ještě blběji, než v tu chvíli Jeff, o čemž si nejsem uplně jistá, že bylo logicky možné.


Když Mattovi skončila hodina, šli jsme na večeři, kde si k nám zase přisedli Darius a Lin, s kterými jsme potom šli na ošetřovnu, Darius s poraněnou rukou - nebo co to bylo - a já měla jít na kontrolu s tou řeznou ránou. Nikdo tam ale nebyl. Tak jsme se šli podívat na písmena H a M a pak si sednou do společenské. Už jsem byla docela unavená a trochu jsem u toho stolu usínala. Probralo mě, až když mě Matt vzal nahoru a přinesl mi.. růži. Nádhernou velikou růži, ze které vycházela omamná vůně. V hlavě se mi předháněly různé myšlenky, například kde a jak mohl sehnat růži, kam jí dám, když už mojí část pokoje zaplňujou kytky, co mám dělat, abych se na něj nadšeně nevrhla.. První dvě věci jsem nevyřešila, ale to poslední se mi samozřejmě nepovedlo.

Následující den byl úžasný.

Hned ráno Matt musel jít na prohlídku, na kterou bylo pozváno několik lidí. Tak jsem šla také, protože jsem potřebovala zkontrolovat tu ruku. Dostala jsem nějaké lektvary, které chutnaly tak odporně, že bych snad radši vypila rozmixovaný plesnivý chleba. Bylo to vážně nechutné.


Když jsem přišla do společenské, sedla jsem si ke stolu. Po chvilce jsem uviděla někoho přicházet, a... překvapením jsem úplně zapomněla, jak se dýchá - byla to Cari! Cari z masa a kostí! Vážně tam stála a s radostným křikem se na mě řítila. Nadšeně jsem jí objímala, jako kdybych jí neviděla léta a nevěřícně na ní koukala. Vypadala úplně stejně jako vždycky, až na podivně vypadající ruku a nepatrné kruhy pod očima.


Bohužel jsem si s ní vůbec nestihla popovídat, protože se odněkud vynořil Danny a už jsem byla mimo pozornost těch dvou. Potom přišel Matt s dvěma košťaty v rukou a navrhl, že bychom si mohli jít ven trochu zalétat. Tak jsme chvíli jen tak létali, přelétali nad lesem a nakonec se snesli k rarachům. Jelikož jsem je poprvé, když jsme tu byli, nestihla nakreslit, přišel mi jako dobrý nápad to konečně dokončit. Vytáhla jsem tedy čistý papír a začala kreslit. Chudáčci rarachové, Matt je přitom zmrazil, aby se mi lépe kreslili. Několikrát se mi to nepovedlo a když mi došla trpělivost, nakreslila jsem stvoření s raraším tělem a Mattovou hlavou. To bylo snad to nejlepší, co jsem kdy nakreslila.


Asi je dobře, že to v tu chvíli neviděl, protože se na mě
tak pěkně koukal a vzít mu to domnění, že jsem teď
velký umělec, se mi moc nechtělo.


Když jsme se vrátili z procházky.. tedy, ne z procházky.. no, ani vyjížďka to nebyla, tak tomu tedy říkejme VYLÍTKA. Když jsme se vrátili z vylítky (panebože, já vážně nejsem normální), a já chtěla Mattovi vrátit koště, zeptal se mě, kdy mám narozeniny a se slovy, že to není až tak daleko, mi koště vrátil do ruky. Koště. Já-mám-koště. A svoje vlastní. Málem jsem se zbláznila radostí. Pokud to tedy ještě jde.


Po večeři jsme měli ještě chvilku času, tak jsme běželi do lektvarového klubu, kde Matt uvařil čokoládu. V posledních třech dnech jí uvařil už podruhé. Asi už zjistil, že se po horké čokoládě můžu doslova utlouct. Bylo to fajn, vařil, já seděla na schodu vedle něj a koukala jsem na něj.. a potom přišel Lucas.


Usmíval se na mě, jako bychom byli největší kámoši a prosil, ať mu ukážu nějakou tajnout chodbu, kterou jsem prý prošla. Když Matt dovařil, šli jsme tedy s ním, aby nám jí ukázal. Po pár metrech Lucas uklouzl a sletěl na zem. Neudržela jsem se a začala se smát. Matt si to zamířil na opačnou stranu a mně došlo, o co mu jde - utéct Lucasovi. Tak jsem vystřelila za ním. Utíkali jsme až do sklepení, kde jsme se začali smát a říkat si, jak jsme mu hezky utekli, když v tom se Lucas objevil hned za námi.


Bohužel, nás pokus o útěk nebyl úspěšný. Nezbylo nám nic než jít s ní. Dovedl nás ke zkratce k naší koleji. Nebyl důvod mu to říkat, tak jsme dělali, že tam žádná chodba není. Nevím, jestli mi v tu chvíli bylo líto nás, nebo jeho. Ale bylo to vážně vtipné zakončení dne.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucas Lucas | 27. května 2013 v 17:42 | Reagovat

Tak takhle to je ;) říkal jsem si, proč tam chodí jen nebelvírští :D :D

2 Hayley Bettencourt Hayley Bettencourt | E-mail | Web | 27. května 2013 v 17:44 | Reagovat

Tak ne že to teď najednou budeš vědět, jasný?

3 KatherineStar KatherineStar | 28. května 2013 v 18:51 | Reagovat

Ps je to v podstatě zkratka i pro Havr ale heslo Hayley stejně nezjistil ne? ;D

4 Hayley Bettencourt Hayley Bettencourt | E-mail | Web | 28. května 2013 v 19:12 | Reagovat

nene, nezjistil :D ale nepochybuju o tom, že brzy zjistí. :P

5 KatherineStar KatherineStar | 29. května 2013 v 9:36 | Reagovat

Tak aspoň že tak :D

6 Lucas Colin Lucas Colin | 23. června 2013 v 2:00 | Reagovat

Už jsem ho zjistil -_- Bez hesla, jen nahoře je jednoduché heslo ;)

7 Hayley Bettencourt Hayley Bettencourt | E-mail | Web | 25. června 2013 v 15:40 | Reagovat

to jsi velkej kluk

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama