Rozřízlá ruka a zamčená koupelna

24. května 2013 v 17:43 | Hayley |  1.ročník
Tedy, na včerejšek jen tak nezapomenu.
Ráno jsme měli létání, které se ale konalo be třídě, protože venku byla pěkná zima a zřejmě i sněžilo. Profesorka nám začala diktovat, co si máme psát - nevěděla jsem, že si máme na létání zakládat sešit, takže jsem ho neměla a psala jsem to z druhého konce jiného sešitu. Povídala nám o tom, z čeho se koště skládá a jak se o něj starat. Ukázala nám i soupravu na čištění košťat, a tím hodina skončila.


Potom jsme měli mít symboly. Nevěděla jsem přesně proč, ale cítila jsem takový odpor k té profesorce, že jsem tam nakonec nešla. Místo toho jsem odešla do společenské, kde jsem potkala Matta. Měl volno celý den, tak jsme se rozhodli proběhnout se po hradě. Skončili jsme v něčem, co vypadalo jako divadlo.


Na obědě jsme si k nám zase přisedli Darius s Lin. Začali se dohadovat o tom, kdo doběhne dřív nahoru, a než jsem se nadála, byl stůl okolo mě prázdný. Tak jsem si volným krokem došla nahoru, kde všichni stáli před naší společenskou. Slyšela jsem Matta, jak říká, že bychom si mohli my čtyři někam jít sednout. Všichni souhlasili, tak jsme vzali nějaké jídlo a pití a šli jsme do něčeho, co vypadá jako nějaká hospoda, nebo jak to nazvat. Už jsem tam jednou s Mattem byla, sama bych se tam nedostala, protože neumím kouzlo na odemykání dveří.


Potom Lin řekla něco o Curtisovi, nevím co, ale něco mu potřebovala, tak jsme šli s nimi. V kabinetě nikdo nebyl. V jednu chvíli jsem uviděla ducha, jak zaplul do místnosti vedle Curtisova kabinetu, tak jsme se tam šli podívat. Na stěnách byly vyvěšené různé zbraně a po levé straně jedna šavle, nebo co to bylo. Dělala jsem si srandu, že když ten duch proplul zdí, tak já to zvládnu určitě taky. Jen jsem zaslechla Mattovo "ne!" a už jsem běžela proti zdi. Zastavila jsem se těsně před ní a chtěla jsem se otočit, ale jak jsem se otáčela, najednou jsem ucítila šílenou bolest v pravé ruce. Ani jsem se na ní nemohla podívat, jen jsem vnímala tu neskutečnou bolest.


Matt přišel a ruku mi uvolnil, to ale bylo stejně k ničemu. Cítila jsem, jak mi po celé ruce začíná stékat nějaká tekutina, a moc dobře jsem věděla, co to bylo. Když jsem se odvážila kouknout na ruku, zhrozila jsem se. Měla jsem roztržený plášť i košili a nad loktem byla asi pěticentimetrová hluboká díra. Bylo to strašné, hrozně jsem se lekla a vší silou si přitiskla druhou ruku na ránu, aby to tolik nekrvácelo. Kvůli té bolesti jsem skoro nic nevnímala, jen, že mě Matt někam vede. Na ošetřovnu. Jenomže na ošetřovně nikdo jako naschvál nebyl. Matt mě dovedl nahoru, položil mě na postel a dal mi vypít asi tři různé lektvary. Bylo mi trochu lépe, ruka přestala krvácet a bolelo to o něco méně.


Ale pořád to vypadalo hrozivě. Po chvilce jsme ošetřovnu zkusili znovu, ale pořád tam nikdo nebyl. Tak jsem si sedla na lavičku a Matt zatím doběhl pro učitele. Když jsem toho profesora viděla, zděsila jsem se - byl to Curtis, ten "prý-vlkodlak". Bála jsem se, že mi něco udělá. Ale když přiběhl, ve tváři se mu zračil spíš strach a starost, což jsem absolutně nechápala. Třemi mávnutími dokázal, že rána srostla, zbylo po ní jen zarudlé místo. Ještě mi dal vypít nějaký lektvar (už jsem jich měla tolik, že jsem si myslela, že se snad pozvracím) a bylo to.. ruka byla téměř v pořádku. Celou tu dobu byl hodný a v jeho výrazu jsem neviděla sebemenší náznak nenávisti nebo tak podobně, jak ho vždycky vídám.


Potom jsme šli už s Mattem nahoru. Protože jsem nevěděla, jakým kouzlem se dá spravit díra v oblečení, přinesla jsem si šitíčko, které jsem si sebou pro jistotu vzala. Jenomže jsem předtím zašívala všehovšudy jednou, takže když jsem to dokončila, vypadalo to ještě hůř, než když to bylo roztržené. Matt se mi pořád smál a když jsem mu tedy dala šití, ať si to zkusí a on na to namířil hůlkou, udělala se díra v plášti ještě větší. To byl konec mých pokusů.


Pak jsme se jen tak poflakovali, hráli dámu... kterou jsem prohrála na plné čáře, ale to mě nějak netrápilo.


Když bylo tak kolem 11, odešli jsme nahoru do pokoje.
Tam mě chytl až moc velký příliv energie. Zamilovaně jsme začala objímat kámen Ozzyho, sedala jsem si na plyšového koně Jeremyho v domnění, že na něm půjde jezdit, nakonec jsem skončila ne zemi a Jeremy chudák s nohami rozjetými do stran. Potom Matt vytáhl z truhly něco, co jsem koutkem oka zahlédla jako zelené. Něco chvíli mumlal a najednou přede mnou stál z pizzou. Došlo mi, že to asi bude ta stejná zelená pizza, co vytáhl před chvílí z truhly, tak jsem jí začala "jako" hledat pod postelí. Pod postelí jsem se zasekla a když jsem konečně vylezla, měla jsem vlasy jak po zásahu elektrickým proudem. Matt mě poslal do koupelny a to byla zásadní chyba.
Když jsem se vykoupala, snažila jsem se otevřít dveře, ale nešlo to. Slyšela jsem Matta nadávat a po chvíli volat, že ty dveře zamkl, ale nejdou mu odemknout. Že prý jiné jdou, ale tyhle jsou asi zaseklé. Snažil se sehnat nějakého profesora, ale nikoho nesehnal. Až do noci seděl u dveří, které se nedaly otevřít, já na druhém konci a bavili jsme se přes dveře. Muselo to vypadat vážně vtipně. Nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo brečet. Nakonec jsme, asi po dvou hodinách opírání se o dveře a povídání usnuli.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Selena Selena | 25. května 2013 v 13:41 | Reagovat

Ta hospoda, byla moje klubovna! :D

2 Black Black | 25. května 2013 v 23:37 | Reagovat

Máš pravdu, bola, kedysi možno :-)) :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama