Profesor Coldwell prozrazuje

31. května 2013 v 23:03 | Hayley |  1.ročník
ne, že bych chtěla zlehčovat situaci

Za poslední dobu se toho sice moc neudálo, za to ale jsme se toho hodně dozvěděli. Tedy, my.. Matt, a já se to dozvěděla od něj.
Jednou večer za mnou přišel, že mi musí něco říct. Prý se byl po hodině OPČM zeptat profesora Coldwella, jestli by mu pujčil knížku o tajných společenstvích, které právě probírali. Jenomže se tam tak nějak.. zapovídali. Už docela dlouho máme pocit, že se zkrátka děje něco divného, a Matt se ho na to ptal. Sama nechápu, jak mu mohl učitel říct tolik věcí.


Začalo to tím, že jeden student objevil něco ve sklepě, nějakou chodbu, nebo něco podobného, a tak šel pro učitele - a právě pro Coldwella. Společně se tam šli podívat a našli něco, co vypalo jako laboratoř. Tedy, vlastně dvě. Jedna sloužila na bylinky a druhá pro alchymii. O této laboratoři se do té doby vůbec nevědělo, prý tam byla podle všeho k nějakému tajnému projektu ministerstva. Zatímco laboratoř zkoumali, stalo se něco, co ani jeden nečekal - vyběhla na ně obrovská akromantule. Naštěstí se jim podařilo utéct, ale profesor Coldwell z toho nevyšel bez poznamenání - kvůli akromantuli přišel o nohu. Ta ho totiž kousla, a když se vraceli, tak se mu noha zanítila.. a proto neměl na výběr, protože by se infekce rozšířila, a musel...
Nikdy bych nic takového neřekla, ničeho jsem si ani nevšimla.. Když mi to Matt říkal, ani jsem si neuvědomovala, že mám údivem otevřenou pusu dokořán. Všechno tohle jsem se dozvěděla během chvilky. Vlastně ani nevím, jestli to něco objasnilo, nebo jsem z toho akorát víc zmatená. Je tu pořád víc otázek a žádné odpovědi.

přenocování

test z formulí

zkouška souboje s Jane

O pár dní později.. se mi stala velká nepříjemnost. Šla jsem dolů, jen tak jsem přemýšlela o formulích.. a opakovala jsem si potichu formuli na štít. Na jedněch schodech jsem potkala.. inspektora Claphama. Pořád jsem si pro sebe mumlala a do toho se mi připlety ne moc pozitivní myšlenky.. Neuvědomila jsem si, že v ruce ještě pořád držím hůlku z předchozího trénování, a když jsem procházela těsně vedle něj,.. najednou se mi vytvořil štít. Hned vedle něho. A dokonce dvakrát, nebo třikrát za sebou. V hlavě mi pořád doznívala formule a když se Clapham otočil a podíval se na mě, jako by mě chtěl na místě zabít.. v tu chvíli bych doopravdy nejradši neexistovala. Ptal se mě na jméno a řekl, že jsem porušila školní řád. Vůbec mi nedošlo, že se vlastně nesmí kouzlit na chodbách. Ale to bylo v tu chvíli jedno, protože jsem to stejně neudělala schválně. Po chvilce se na schodech objevil Matt. Zmateně na nás koukal a já blekotala něco ve smyslu, že jsem to neudělala schválně. Asi jsem musela vypadat opravdu hodně zoufale, protože po výměně asi deseti výrazů různých stupňů nesnášenlivosti řekl, že jestli se to bude opakovat, dostanu školní trest. A odešel.


Potom mě Matt asi čtvrt hodiny utěšoval, než jsem se konečně uklidnila. Snad ještě půl hodiny jsem se klepala a pořád dokola si v hlavě přehrávala ten neskutečně ponižující zážitek.
Několik desítek minut před večerkou jsme šli s Mattem dolů se jen tak projít.. a tam, ve Vstupní síni, stál. Clapham a ještě nějaká starší holka, kterou tady na škole, občas vídám. Chodí skoro pořád v černém a nevypadá moc mile.
Bavili se.. nevím, o čem přesně, mluvili hrozně potichu. Ale zaslechli jsme, jak říkají jméno Sayuri a něco ve smyslu, že ona toho moc nepoví. Také říkali cosi o bílých jezdcích, ale netuším, co, nebo kdo to je. Potom si nás všimli a odešli někam pryč.
Další odpoledne.. bylo neskutečné.
Matt po obědě někam běžel a já nevěděla kam, tak jsem si šla sednout na nádvoří, trochu se provětrat na čerstvý vzduch. Jak jsem tam tak seděla, uslyšela jsem za sebou kroky. Byl to Matt a chtěl, abych s ním někam šla. Měl nedočkavý výraz a já se trochu bála, o co jde. Se zavřenýma očima jsem za ním šla na střechu, kde jsem konečně mohla otevřít oči a vejít do místnosti, před kterou byly postavené dvě svíčky.. To, co jsem potom uviděla, mě naprosto zbavilo řeči.


Po celé místnosti byly poskládány květy vlčího máku, okolo svíčky a úplně vepředu na stole na mě koukala červená dárková krabice. Opatrně jsem jí otevřela a vyndala z ní nádhernou černou zdobenou košili. K tomu byl přiložený lísteček s krásným vzkazem.. Málem jsem se rozbrečela, jen jsem na to nevěřícně koukala na nemohla uvěřit tomu, že pro mě tohle někdo udělal.


Vím, že není potřeba říkat, co to pro mě znamená, protože on to ví, moc dobře. Nemusím se namáhat vysvětlováním, protože stačí jen pohled a věci jsou, jako by byly řečeny.

Děkuju.. děkuju.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Black Black | 1. června 2013 v 0:00 | Reagovat

^^ *uvedomuje si, že je to najkratší komentár na svete ale - "Nemusím se namáhat vysvětlováním, protože stačí jen pohled a věci jsou, jako by byly řečeny.*

2 Hayley Bettencourt Hayley Bettencourt | E-mail | Web | 1. června 2013 v 11:23 | Reagovat

^^ *kuřátko, kůň, zajíček*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama