Přespání v učebně

16. května 2013 v 19:04 | Hayley |  1.ročník
Úterý jsem si fakt užila. Sice jsem byla asi nejvíc vyděšená za celou tu dobu, co tu jsem.. (dobře, ne, nejvíc vyděšená jsem byla, když za mnou běžel ten učitel, to se mi málem podlomily nohy) ale stálo to za to.
Odpoledne po vyučování jsem potkala Jane, právě když jsem se chystala jít ven postavit něco ze sněhu. Přibrala jsem ji tedy s sebou a šly jsme obě dvě. Postavily jsme několik sněhových bloků, ale zabralo nám to hodně času, tak jsme se dohodly, že to doděláme až další den.
Ani nevím, čím to přesně začalo, celý ten večer. Ale myslím, že tím, když na mě Matt začal házet sněhové koule (děkuju pěkně).
Také jsem od něj dostala nějaké věci, z nichž největší byla lama, pro kterou jsem do teď v pokoji nenašla místo.
Myslím, že potom jsme jenom tak seděli u krbu a někdy kolem desáté přišli Danny a Jordy. Už z dálky vypadali, že jsou doslova na umření a při pohledu na ně jsem nevěděla, jestli je mam litovat, nebo se smát. Doplazili se ke stolu a vylíčili nám, co se vlastně stalo. Ten příjemný pan profesor, co o něm Cari říkala, že je to vlkodlak, jim dal školní trest (za co, to nevím) a ten trest spočíval v sekání dříví. Vůbec jsem to nechápala, jak může dát takovou práci jim? Vždyť nám je teprve 11, proboha!
Danny po chvíli odešel nahoru spát a Jordy s námi zůstal sedět u stolu. Nejdřív vypadal jen hodně unaveně, ale potom se najednou začal chovat divně, hodně divně. Chvilku jen tak polehával a něco drmolil .. a potom začal drmolit tak, že už to nedávalo smysl. Říkal naprosté nesmysly. Spletl si mě s Mitchie, koukal, jako když mu ulétly včely a zdálo se, že kdyby se zvednul, svalí se zase na zem. Bylo to pořád horší, až docela děsivé. Tak jsme ho s Mattem vzali na ošetřovnu.
Po pár minutách jsem odešla, protože Matt chtěl s tou slečnou probrat něco, u čeho jsem zřejmě neměla být. Sedla jsem si ke stolu ve společenské a řekla si, že když Matt do pěti minut nepřijde, pujdu spát. No.. jenomže jsem na tom stole usnula. Zdálo se mi, že Matt přišel a říkal, že je Jordy v pořádku. Hrozně mile se při tom usmíval a já uvažovala, jestli to není usměv zastírající zoufalství, a hned jsem se začala o Jordyho bát. On ale řekl, že je to vážně dobré a pořád se na mě tak nějak zvláštně koukal a mě to hodně znervózňovalo. Stoupl si za mě, sehl se blíž ke křeslu a zezadu mě objal. Měla jsem pocit, že říkal něco ve smyslu: "Hay, kdyby jsi jen věděla.." a v tu chvíli se ozval zvonek a já si uvědomila, že jdu pozdě na hodinu. A potom jsem se probudila. Jenže jsem si myslela, že se to fakt stalo, protože Matt stál za mnou, takže jsem vystřelila ze židle a chtěla běžet na lektvary. Připadala jsem si fakt hloupě, když mi Matt sdělil, že je noc.
No, každopádně... ani nevím jak na to Matt přišel, ale navrhl, jestli se nechci vydat ven a přespat v jedné bývalé učebně, kterou mi už jednou ukazoval. Nejdřív jsem se bála a v hlavě se mi ozýval hlásek, který pořád dokola brebentil, že to není dobrý nápad, že nás někdo chytí a budeme mít velký problém. Ale nakonec se mi ho podařilo zahnat a kývla jsem. Převlékli jsme se oba do černého a vyrazili. Ten docela krátký úsek jsme přeběhli tak rychle, že kdyby za námi někdo chtěl běžet, asi by moc úspěšný nebyl.
Když jsme dorazili na místo, sedli jsme si na polštářky u pódia a Matt kolem nás rozestavěl svíčky (nevěděla jsem, jestli si mám připadat jako v romantickém filmu, nebo hororu, kde se provádí nějaký šílený rituál).
Když nám už byla dlouhá chvíle, Matt rozložil spacák, na který jsme se snažili lehnout, ale jaksi se nám to moc nedařilo.
Tak jsme to vzdali a spacák přesunuli na druhý konec místnosti. Najednou koukám, že si Matt stoupl za katedru a přísným hlasem se mě zeptal, jakto, že jdu pozdě. Snažila jsem se vymluvit na to, že jsem zabila sršně a dostala za to pokutu, ale moc jsem nepochodila. Na otázku, jak se jmenuju, jsem odpověděla Jordy Carter. Měla jsem co dělat, abych se nezačala smát na celé kolo. Tímhle způsobem jsme se bavili asi půl hodiny. Matt si hrál na učitele a povídal o sobě, ale měla jsem pocit, že si neuvědomil, kolik toho vlastně řekl, a že i když si hraje na to, že to říká jako učitel, to o něm něco prozradilo.
Chvilkama vypadal vážně děsivě, že jsem se až bála. Skončilo to, když jsem se začala bát doopravdy *vysmátý smajlík*
Už bylo hodně pozdě, takže jsme šli asi v 1 hodinu v noci spát. Jako bonus mi začalo kručet v břiše.
Vymluvila jsem se na bouřku, ale mám takový dojem, že mi to nevěřil.

Tak jo, deníčku.
Jsem z toho všeho zmatená. Ani jsem sem vlastně nenapsala, co se dělo včera, ale začíná mě znervózňovat, že se všechno točí jen kolem Matta. Když jsem si myslela, že si ho dokážu nevšímat, začalo to nanovo, a i když mi pořád říká, jak jsem skvělá kamarádka, občas postřehnu jeho pohled, který není úplně tak lhostejný. Nevím, co mám dělat, jestli se s ním dál bavit, poslouchat řeči o kamarádství a vidět, že někdy si není úplně jistý, že ví, co chce, nebo se s ním nebavit vůbec, vyhýbat se mu pro jeho dobro a litovat, že jsem si sama zavinila to, že nekomunikuju s někým, koho.. mám vážně hodně ráda. Je to tak těžké rozhodnout, obě dvě možnosti budou stejně složité.
Ale už neudělám znova tu chybu. Neřeknu mu, co pro mě znamená. Nesmí zjistit, že se to pořád ani trochu nezměnilo. Prostě ne.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Black Black | 16. května 2013 v 20:22 | Reagovat

Toto ešte bude hodne zaujímavé..

2 Hayley Bettencourt Hayley Bettencourt | E-mail | Web | 16. května 2013 v 20:35 | Reagovat

*začala se bát už dávno* :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama