Halloween

12. května 2013 v 12:48 | Hayley |  1.ročník
Co bych tak za tenhle týden napsala. Já vím, nepíšu skoro vůbec, ale je to proto, že není moc co a také proto, že jsem byla v posledních dnech dost unavená, tak jsem chodila spát brzy. Za zmínku stojí snad jen přeměny, které jsme konečně, poprvé za necelého půl roku, měli. Přeměnu z jablka na banán a opračně jsem už sice uměla, ale z jablka na salát, či co to bylo, mi nejde do teď. Dnes bych měla pořádně cvičit, nechci být pozadu.


HALLOWEEN

Tak jo, tenhle den už byl zajímavější. Ráno jsem sešla do Vstupní síně a to, co jsem viděla, mě dost zarazilo. Všude po zemi byla hlína, kosti a pod hlavními schody se hromadily lebky. Bylo to vážně.. nevím, divné. Prostě nikde žádné dlaždice, koberce.. Jen hlína a tyhle podivné "dekorace".

Ve Velké síni to bylo také celkem zajímavé. Nikde jsem totiž neviděla kopy jídel, jak jsem na ně zvyklá. Na stolech byly jen tácy v barvách kolejí a nich trochu jídla. Asi tak, že jsem se ani pořádně nenajedla.
Trochu nespokojeně jsem odešla na hodinu lektvarů. Tam přišla suplovat nějaká profesorka a za takovou tu těhotnou, kterou jsme měli m předtím. Vařili jsme Bolesal. Myslím, že se mi to docela povedlo až na to, že jsem tam prohodila nějaké dvě přísady, ale nezdálo se, že by to na to mělo nějaký velký účinek.
Když jsem lektvar měla hotový (a zdálo se, že není smrtelně jedovatý) jsem si ho nenápadně odlidla do nálevky (nevím totiž, jestli se to vůbec smí), zbytek jsem vylila a dala vzorek v odměrce paní profesorce.
Někdy k večeru v rozhlase hlásili, že bude nějaká hra, nebo co. Oblékla jsem se do černých šatů, abych vypadala správně depresivně a spolu s ostatními jsem čekala, co se bude dít.
Čekali jsme docela dlouho, až konečně přišel nás kolejní ředitel a prozradil, o jakou hru pujde. Měli jsme se rozdělit do dvou skupinek po pěti s tím, že každá měla jen jednu lucernu. Po hradu byly rozmístěny lístky, kde se psalo, kudy máme jít. Ty lístky nás měly zavést až k nějakému pokladu.
Tak jsme se vydali na cestu. Docela dlouho jsme bloudili a vůbec jsme netušili kudy, protože některé lístky napovídaly vážně žalostně, a nebo vůbec. Neustále se nám někdo ztrácel, protože se například zasekli v tajné chodbě, nebo neuměli dost rychle utíkat. Nejvíce se nás potkalo asi ve sklepení, kde číhaly různé potvory. Když na mě jedna taková vybafla, málem mě trefilo.
Naštěstí jsem nebyla sama. Za tou potvorou byl lístek a všichni se k němu snažili všemožně dostat.
Po několika minutách jsme se dostali konečně na správnou cestu, která vedla přes takový "rozcestník", na kterém ale byly samé hroby.
Bohužel, když jsme se konečně dostali na místo, zjistili jsme, že tam nejsme první a že poklad už dávno někdo vybral. Ten někdo byl myslím Danny(ne Danny jako Danny Styx, ale ten druhý) od nás z koleje, tak jsme byli rádi, že to alespoň byl někdo z Nebelvíru. Když hra skončila, čekala nás hostina. Super, myslela jsem si, konečně se najím. Nedočkavě jsem sešla dolů ale to, co jsem viděla, mě tak trochu od jídla odradilo. Všude po Velké síni byly poházené hlavy, střeva, mozky.. a všechno to bylo jedlé. Nevypadalo to sice jako úplně skutečné, ale dostatečně na to, aby mě to odradilo. Vzala jsem si tedy jen šunku a ty nechutnosti jsem si dala do batohu, abych si to mohla později lépe prohlédnout a posoudit, jak moc pravé to je.
Potom už bylo docela pozdě, tak jsem se s osatními rozloučila a odebrala jsem se spát. Byla jsem za ten večer vystrašená dost.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama