Hodina formulí

27. dubna 2013 v 23:01 | Hayley |  1.ročník
Dnešek jsem si docela užila, alespoň první polovinu dne. Bylo to vážně fajn, bavila jsem se, jako dlouho ne. Po snídani jsem si šla zase stoupnout do vstupní síně, kam si pro nás po chvilce přišel učitel. Byl zvláštní. Moc jsem mu nerozumněla, a on pořád něco povídal s přízvukem a občas šišlal. Nevěděla jsem, jestli se jeho "kouslům" smát, nebo zachovat vážnou tvář, ale naštěstí jsem to vydržela. Jinak byl ten učitel milý.
Dovedl nás do učebny (cestu jsem zapomněla hned, jak jsme tam došli) a začal odpovídat na všechny zbytečné dotazy. Nejdřív jsme si měli přečíst první kapitolu z učebnice a hned na to jsme dostali za úkol napsat do přespříštího pátku esej o tom, co si myslíme o teoriích magie, případně zamyslet se nad tím, jaké místo je nejlepší pro nošení hůlky. Během hodiny do třídy přicházeli opozdilci, díky kterým jsem se vážně úžasně bavila. Malá ukázka, jak to vypadalo (určitě nepřesná, nemám tak dobrou paměť)

"Takše si probereme.."
(vejde prvák)"Dobrý den."(jde si sednout)
"No to tedy ne, proš ste přšišel pozdě?"
"Nemohl jsem najít učebnici, pardon."
"Dobrá, tak se posaďte, ale nemáte kam, tak fám vyčaruju židli."(vyčaruje židli)"Takše, mluvili jsme o tom,.."
(vejde další prvák)
"Jo vy jste tu dva! A vy jste pozdě proč?"
"Já jsem zaspal"
"Aha, zaspal. No dobřše, posaďte se."(vyčaruje další židli) "Na příště si tedy udělejte.."
(vejde učitel s žákem)"Vedu vám opozdilce." (prvák si jde sednout)
"Hesky sem pojďte, proč ste přišel posdě?"
"Já jsem nemohl najít učebnu."
"Aha, to je originální, ano, tleskám." (vyčaruje další židli) "Tak se posaďte. Napíšete tedy nejméně dvě strany o tom, co si myslíte o teoriích.."
(ve dveřích se objeví další student) "Dobrý den." (jde si sednout)
"Vy sem poďte. Proš ste pozdě taky?"
"Omlouvám se, zapomněl jsem si učebnici."
"Dobřše. Vyčaruju vám židli. Ale ono uš není kam!" (rozhlédne se, mávne hůlkou a židle se ocitne na stropě) "ááá" (mávne a židle se přesune na stůl) "ááá, ááá, ááá!"
(celá třída se třese smíchy)


Hodina tedy byla vážně vtipná. Potom, když konečně všichni dorazili, a učitel řekl, co chtěl, jsme se přesunuli do další učebny, no, tedy učebny, ona byla plná polštářů, na kterých jsme nemohli sedět. Tam jsme se naučili dvě kouzla, která v podstatě nedělají nic jiného, než že sfouknou svíčku, to první neudělá ani ten vítr. Ale stejně, bylo to pěkné. Než jsme kouzlili, tak jsme si museli rozcvičit ruku, a to tak, že jsme kroužili, dlaněmi, lokty.. a rameny radši ne.
Někdy v půlce hodiny se ve dveřích objevil Matt, tak jsem mu zamávala, šťastná, že vidím někoho normálního. Když skončila hodina, šla jsem se na pokoj převléct a vyrazila jsem na oběd. U Nebelvírského stolu už bylo několik lidí, myslím, že Jeff, Matt a nějaký prvák, nevím. Celou dobu jsem moc nevnímala, o čem se baví, když jsem dojedla, napadlo mě, že bych si mohla udělat esej na formule, ať ji mám z krku.
Cestou na kolej jsem potkala Cari, která se mě ptala, jestli nechci jít něco provést, že se hrozně nudí, ale nepřišli jsme na nic, tak jsme si sedly do společenské. Tam mi Cari vyprávěla o tom, jak se jí prvačka Jessica snažila vecpat do pokoje, že tam bude bydlet, a nedala se vůbec odtáhnout, tak ji Cari tak trochu šikanovala. No, co vím, je ta holka docela otravná. Potom se objevil Jeff a ani nevím jak jsme se dostali k barvení vlasů kouzlem. Když jsem řekla, že chci červenou, jenom mávl a já vypadala jako mrkev. Červená to tedy nebyla.
Cari se obarvila na takovou světlou zelenomodrou a já jsem potom na svých vlasech zaregistrovala uhlově černou. Ta se mi celkem dost líbila. Ale byla jsem ráda, že to kouzlo není trvalé, protože za chvíli mi barva zmizela. V jeden okamžik Cari něco zamumlala a spadla rukou přesně na roh stolu. Už nevím, co to zkoušela za kouzlo, ale pěkně si narazila ruku. Několik těch nepodstatných detailů, co se potom stalo, už se mi sem nějak psát nechce, jako například, že Jessica se přišla omluvit Cari. Kdosi vyčaroval po celé společenské zvířata - prasata, slepice, žáby, psi..tak jsme za nimi se slovy "puťa puťa" a "Zadku, koukni, slepička" běhaly po celé místnosti.
Potom už vlastně byla jen večeře a já hledala barvy a barvila si věci. Pak už snad jen stojí za zmínku to, že když jsem seděla na svém obvyklém místě u krbu, přišla Mike (starší holka, která se mi ten den představila) s Mattem, který byl náhle celý zářivě zelený a jeho vlasy měly stejnou barvu, jako já předtím. Zkrátka mrkev, ale obráceně.
Potom začalo přicházet hrozně moc lidí a to se mi moc nelíbilo, protože mluvil jeden přes druhého a já nevěděla, koho poslouchat dřív. Stejně už jsem byla unavená, tak jsem se odebrala spát.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama