Godrikův důl

19. dubna 2013 v 14:47 | Hayley |  1.ročník
Tak dnes jsme byly se ségrou v Malém Visánku.
Nejdřív jsem tedy seděla asi půl hoďky v Kotli a poslouchala cizí rozhovory. Ale já za to nemůžu, ti lidé si ke mně přisedli sami. Byli to prváci a druháci a bavili se o věcech, ke kterým jsem vážně nemohla nic říct a přišlo mi trochu blbé se zapojovat do rozhovoru, když je vůbec neznám.
Nakonec jsem jim alespoň nabídla jídlo, protože jsem ho měla moc, ale nikdo nechtěl. Zeptali se mě na jméno a to byl asi tak konec mých pokusů. Už poněkolikáté jsem přemýšlela, jak je možné, že se tam všichni baví se všemi, tedy myslím tím prváky, druháky a třeťáky, a já tam skoro nikoho neznám. Je mi jasné, že když budu sedět u stolu a čekat, až se se mnou někdo bude chtít bavit, je k ničemu, ale přece za nimi nemůžu jen tak přijít a začít do nich něco hučet. Já nevím. Jsem ráda, že tam se mnou jde občas ségra, jinak bych vůbec nevěděla, co dělat.
Také jsem si všimla toho kluka v zeleném, který před před pár dny seděl u stolu u krbu a komentoval pokusy jednoho kluka dostat se letaxem do Bradavic. Tentokrát seděl u stolku se dvěmi židlemi v rohu. Zase sám. Tedy, lépe řečeno, ještě nikdy jsem neviděla, že by se s někým bavil. Po několika minutách, co jsem na něj chvilkami nenápadně koukala, jsem si musela připustit, že se mi vážně líbí, a začala jsem si vytvářet představy, jak se s ním pokouším seznamovat, a on mi nevrle odsekává. Radši jsem to rychle vyhnala z hlavy.
Potom, co od stolu skoro všichni odešli, jsem se letaxem dopravila do Godrikova dolu. Chvilku jsem tam jen tak chodila, šla jsem se podívat po mudlovských obchodech, ale měla jsem málo peněz, takže jsem si nic nekoupila. Když jsem se chtěla vrátit, zjistila jsem něco dost nepříjemného - v chatce s krbem a letaxem není dříví. Po několika minutách přemýšlení jsem se přemohla k tomu, abych sesbírala venku několik větví. Když jsem dosbírala, bylo mi takové horko, že se mi tím letaxem ani moc nikam nechtělo. Ale nakonec jsem si stoupla ke krbu, nabrala si prášek a řekla: "Kotel". Tam na mě už čekala ségra. Do Godriku už se mi moc nechtělo (zase sbírat dříví? To tak), takže jsme se vydaly do Visánku. Chtěla jsem jí toho spoustu ukázat, protože je tam vážně krásně a tolik věcí, co by určitě měla vidět. Nejdřív jsem jí ukázala saunu, která se nachází ve druhém patře hotelu, ale bylo nám moc horko na to, abysme tam chtěly jít. Vyšly jsme z hotelu a rozhodovaly se, jakou cestou se vydat. Už jsem si totiž nepamatovala, kudy jsem šla naposledy. Nakonec jsme ale zvolily dobře, jak se později ukázalo. Cestou jsme se zastavily u ohrady a bučely na krávy, které nám s radostí odpovídaly. Po chvíli jsme konečně našly bludiště, které jsem Vittorii chtěla ukázat jako první. Už jsem si ho ale jednou prošla, takže jsem jí nechala, ať si ho projde sama. Jenomže jsem čekala asi 10 minut, a Vittorie nikde.
Trochu otráveně jsem se rozeběhla do bludiště. Našla jsem jí až úplně uprostřed, kde se mi pokoušela schovat. Chvilku jsme jen tak blbly a pak jsme začaly bloudit zpátky. A protože bludiště má svůj jasný význam, ztratily jsme se a asi 20 minut hledaly cestu.
Nakonec se nám jí podařilo najít a s pocitem, že to asi byla naše poslední návštěva bludistě, jsme se vrátily do Kotle. Divily jsme se, že už je zase tak pozdě. To vracení se domů před setměním mě vážně štve, ale co s tím máme dělat. I když se nám ještě nechtělo, musely jsme opustit Kotel a vrátit se domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aidan Aidan | 19. dubna 2013 v 15:24 | Reagovat

Aidan se s tebou chtěl začít bavit, ale ty sis asi nevšimla a neodpověděla :D

2 Hayley Bettencourt Hayley Bettencourt | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 15:32 | Reagovat

nene to jsem si všimla, ale nevěděla jsem,  jestli mluvíš na mě, když tam byli další prváci a já nevěděla, jestli se neptáš někoho jinýho :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama