1. den a už lítám po večerce.

24. dubna 2013 v 2:17 | Hayley |  1.ročník
Myslela jsem si, že se dnes už bude učit, tak jsem vstala brzy. Jen co jsem se ale oblékla a vzala si do tašky nějaká sešity z rozhlasu zaznělo, že dnes se výuka ještě nekoná. Pokusila jsem se tedy najít prefekta, nebo někoho, kdo by mi obarvil plášť a klobouk na červeno, ale nikoho jsem nenašla. Došlo mi, že už určitě bude snídaně, tak jsem běžela dolů vlastně jen proto abych zjistila, že jsem jí prošvihla. Rozhodla jsem se prozkoumat hrad. Je vážně obrovský, ani nevím, jak to mám popsat, protože to slovy popsat nejde. Myslím, že jsem prozkoumala jen jeho malou část, a to mi to zabralo skoro celý den. Byla jsem ve sklepení, v sovinci, na střeše hradu, na pozemcích... No prostě všude, kam se jít dalo. Do Zapovězeného lesa jsem si ale netroufla a ani netroufnu. Někdy kolem desáté jsem ve společenské potkala Katie, která smutnila, že nemůže najít sestru. Vydaly jsme se ji tedy hledat a po pár proběhaných minutách se nám to skutečně podařilo. Když jsem od holek odcházela(protože mi, zaujaty pláčem a objímáním, nevěnovaly žádnou pozornost.
"Díky" by mi úplně stačilo), potkala jsem Cari, která mě lákala, ať s nimi jdu po večerce slídit po hradu. V jednu chvíli jsem se lekla, že nechci mít průšvih hned první den, ale došlo mi, že tahle holka je zřejmě až moc mazaná na to, aby to neměla promyšlené. Tak jsem na to kývla.
Potom byl oběd a já celé odpoledne běhala po hradu a hledala červenou barvu, abych si mohla sama nabarvit plášť, ale nacházela jsem jen samé modré. K naštvání. U večeře si ke mně sedl Jordy a když jsem mu řekla o mém problému, nabídl se, že se mnou vymění červený plášť za černý.
S nadšením jsem souhlasila a hned po večeři jsme šli do společenské, kde jsme pláště vyměnili. Myslím, že jsem pak asi dvacet minut seděla u krbu a čekala, až se objeví Cari, protože jsem výpravu nechtěla propásnout. Kolem půl desáté skutečně přišla. Chtěla s sebou vzít ještě svého kluka Dannyho, ale ten vypadal až moc vyčerpaně na to, aby někde běhal po večerce. Vyslechla jsem si od Cari několik rad o tom, jak zdrhat učitelům, jak se nenechat chytit, a když už se nechám chytit, řeknu jméno holky z jiné koleje, které mi už dopředu nadiktovala.
Bylo to dost mazané, celý ten plán. Trochu se mi nezamlouvalo, že bych měla poškozovat jinou kolej, tak jsem si řekla, že radši budu jen utíkat. A tady začala zábava. Už když jsme po večerce vycházely ze společenské jsem byla nervózní. Co když mě chytí? Zas tak rychle neběhám! Když jsme sešly asi 2 patra, naproti nám se ze tmy vynořila Mitchie ze Zmijozelu, kamarádka Cari. Nejdřív jsem se hrozně lekla, jestli to není nějaký určitel. Takže už jsme byly tři.
Šly jsme pořád dolů a dolů. Asi ve druhém patře Mitchie povídá: "Počkejte! Ve vstupní síni bude Protiva a nejspíš i učitelé." Ale Cari to bylo jedno. Sešly jsme tedy až dolů, a tam opravdu stál učitel, kterého zrovna zaměstnávali opozdilci, kteří si mysleli, že je večerka později. Hned jak nás učitel uviděl, vyrazil směrem k nám. V tu chvíli jsme zapluly do sklepení, kde začalo pronásledování učitelem. Byly jsme 3, takže naštěstí každá vždycky měla chvíli na to se vzdálit. Ale ne na dlouho. Když už jsem myslela, že mám učitele z krku, odněkud se vynořil a začal za mnou utíkat. Pořád jsem jen běžela a běžela a vůbec jsem nevěděla kam, takže jsem se pořád motala a ani se netrefovala do dveří vedoucí do jiných chodeb. V jednu chvíli jsem vběhla do slepé uličky a Cari také. Jenomže v tém uličce byla tajná chodba, o které jsem se dozvěděla až moc pozdě, takže jsem jenom sledovala učitele, jak se ke mně blíží. Málem mě už chytil, už mě skoro měl. Rychle jsem se přikrčila a podběhla jsem pod jeho napřaženýma rukama.
Vypadal dost překvapeně, ale běžel za mnou dál. Ani nevím, jak se mi to povedlo, ale našla jsem chodbu, která vede do normální části hradu, a chvíli potom jsem uviděla i schody vedoucí nahoru. Ohlédla jsem se, pořád za mnou běžel. Pomyslela jsem si, že jestli teď zakopnu, nebo si spletu chodbu, je se mnou konec. Asi o dvě poschodí dál jsem ho ztratila ze svého zorného pole. Pořád mi ale srdce tlouklo jako splašené. Jako kdyby mi hořel barák za zády jsem doběhla ke vchodu do společenské a řekla jsem heslo. Ale ta paní, co tam byla, nic. Spala. Zkusila jsem to znova, ale zařezávala jako špalek. Tak jsem se, plná obav, že za mnou učitel pořád běží, schovala za zeď, aby mě případně nenašel. Ale asi 10 minut se nic nedělo. Pořád vystresovaná jsem vylezla ze své skrýše a začala na tu dámu v obraze ťukat. Nejdřív ťukat, a když se nic nedělo, tak jsem zapojila i pěsti. Otráveně otevřela oči. Řekla jsem heslo a konečně se mi otevřel vchod ke schodům do společenské. Udýchaná jsem tam doběhla a sedla si ke stolu. Nějaký kluk tam učil prvačku kouzla. Když skončili, ta prvačka se mě zeptala, jestli nemáme volnou postel na pokoji. Naštěstí jsme měly, tak jsem jí ukázala její postel. Poděkovala mi a hned odešla spát. Já byla ale ještě plná zážitků a strachu, než abych dokázala usnout, tak jsem sešla dolů, kde ještě pořád byl ten kluk. Po pár vteřinách za mnou přišel a představil se mi.
Docela jsem se divila, protože mi od začátku připadal jako takový ten typ, co není moc vřelý k ostatním, to jsem ale spíš soudila podle pohledu a vzhledu. A odsuzovat se nemá, jak jsem se přesvědčila. Byl úplně v pohodě a povídali jsme si asi čtvrt hodiny, možná víc. Vyprávěla jsem mu o tom, jak nás pronásledoval učitel a on mi radil, ať to neděláme moc často, že by se na to mohlo přijít. Běhat po večerkách po hradě vážně v plánu nemám, jen mi to přišlo jako dobrý nápad, jak se seznámit s holkama a ukázat, že nejsem žádný srab. Seděli jsme tam docela dlouho, ale Cari pořád nikde. Tak jsem poprosila Mattyho(celým jménem se mi představil jako Matthew Black), aby vyřídil Cari, že jsem zpátky, a že se nic nestalo, v případě, že se v nejbližší době vrátí. Potom jsem se rozloučila a odešla spát.
Takhle dobrodružný večer jsem nezažila ještě snad nikdy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cari Cari | 24. dubna 2013 v 12:43 | Reagovat

No Cari si taky myslela, že to má promyšlené.. Ale skutek utek no :D A neboj, už tě nevytáhne, teď bude mít takový strach, že minimálně do Halloweena nevytáhne po večerce paty ze spolky :D Ještě se bude Hayley omlouvat, že jí takhle zatáhla do průšvihu a ohrožovala její srdeční tep do velmi nebezpečných frekvencí :D

2 M. Black M. Black | 24. dubna 2013 v 14:19 | Reagovat

Veľmi pekne napísané, páči sa mi kombinácia obrázkov a textu.

A áno, Matt je v pohode, len ho treba spoznať :P

3 Hayley Bettencourt Hayley Bettencourt | E-mail | Web | 24. dubna 2013 v 14:53 | Reagovat

Cari: Musíš mi to ve hře všechno říct! :D a máš pravdu, srdeční tep jsi ohrožovala nejen její, ale i můj, byla jsem tak vystreslá a rozklepaná, jako bych to právě běžela sama :D

Matt: Díky :)) jo, všimla jsem si :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama